Your fight.
Ahoj. Asi se tenhle blog hodně změnil, prostě jsem procházela článkama a některé mazala, trošku přepsala a taky změnila design, takže nadpis se taky trochu vztahuje k tomuhle. Dneska mě to prostě nějak přepadlo a zamyslema jsem se nad vším, přemýšlela jsem nad tím hodněkrát, ale dneska to bylo trochu jiné. Nebudu říkat nad čím, ikdyž je to pro některé lidi naprosto logické. V jeden den jsem si byla jistá, že ho na 100 % miluju, ale na druhej den se prostě vzbudím a zjistím, že to srdce si dělá co chce, že zase utíká k citům toho starýho L*. Ne, už nesmím. Díky Davidovi se mi to daří, zapomínat. Mám ho strašně moc ráda a přirostl mi za krátkou chvíli k srdíčku. Cítím k němu víc, než k ostatním, je vyjímečný, zbožňuju ho. Musím vydržet ještě 11 dní, než přijede a ukáže mi, že on je ten, pro kterýho má cenu udělat vše.. a netrápit se tam kvůli tomu, ale na 75% k němu něco začínám cítit. Takže velká tečka za vším a je tady nový život. S Davídkem :-*
krásný článek.ccity se mění.a někdy ani já přesně nevím co cítím.nevím jestli HO miluju.../jednoho kluka ze třídy/nesnáším ho,ale přitom...vidíš,já ti nevím:/