Ahojte. nějak mě to nebaví, jako nemyslím tím blog. ;))
Za chvíli budou konečně prázdniny a já se strašně těším, vlastně teda ani moc ne. Co budu dělat? škola mi zabavila půl dne a o prázkách se budu nudit asi. jako těším se a moc, jenom mě štve, že nebude NIC jako o minulých prázdninách, které byly samy o sobě nádherné a na to co se prožilo prostě nejde zapomenout a vymazat z hlavy. už je to skoro dva roky. dva debilní roky a zbytečná ztárata času. říkám si, že jsem ho vůbec nemusela poznat, když to dopadlo takhle, takhle hnusně, smutně, naštvaně.. už od vánoc je to v háji.. vlastně je to v háji pořád a já si tak přála aby... i to tak bylo, oba dva šťastní, měli jeden druhýho... ten člověk si prostě neuvědomuje NIC, hlavně že já jsem ta nejhorší.. ta největší děvka že? asi to nikdo nechápete, on se na nějaké kalbě cucá s holkou, pak kámošovi napíše že ho to mrzí že si s ní dal jen pusu, což neví ani on sám,když byl vyhulený a na šrot... ale on se na mě vykašlal! ON... už o Vánocích... v ty nejhezčí svátky kdy maj být všeci spoluu.. ha,ještě mám tady v šuplíků schovanýho plyšáka pro něj.. už 5 měsíců.. nemá mi co vyčítat, od Vánoc se spolu nebavíme, dělá jako bych nebyla a teď? Pořád že se mnou bude na hasičské, teda to říkala jedna osoba. ale to už tu bylo tolikrát a stejně NIC, tolikrát, že se to už nedá spočítat. tomu už něvěří ani on sám, těmhle jeho slibům. hlavně že je pro něj důležitý všechno, ale jen já ne. basket, kámoši, hulení, chlast... to je ideální, divíte se pak? co já mám dělat. no teď už nic, akorát mám pocit, že na mě jsou všichni nasraní, že to JÁ jsem se jim vysrala na jeho kamaráda Lukáška... sami o tom ví velké kulové, ale NE, to JÁ jsem ta největší ****... viděl mě na hasičáku s jiným, jak se s ním líbám na lavičce. ale co mu na tom vadilo? čemu se diví? že budu na něj pořád čekat přes to vše? já jsem čekala pořád, pořád jsem doufala jako blbá, ale nic, pořád nic.. tolik jsem se snažila, TOLIK... ale co jsem z toho měla? nic... jen bolest. mu nejde o to, že jsem se s někým tam cucala, mu jde o to, že to byl člověk, kterého on nenávidí. ale co, může mu to být jedno ne. mě to taky mrzí, co se tam stalo, ale vrátit to nejde, ikdybych sebevíc chtěla. prostě na nějaké věci jsem krátka a tohle fakt už neovlivním. on sám neví, že v ten okamžik, kdy jsem tam byla s tím klukem jsem si přála, aby to byl on, koho líbám a to všechno kolem. ale ne. měla jsem chuť vztát a říct mu všechno, VŠECHNO... i přes to všechno bych to dokázala, byla jsem už dost připitá, ale já bych to zvládla. vyčetla bych mu všechno, co mi udělal. jak jsem se kvůli němu celý rok trápila a probrečela. to on si užíval a já trpěla. omluvil se, ale k čemu mi to je? k čemu? slyšet jen omluvy, nic jinýho, když pořád lže. nejhorší na tom je, že toho člověka jsem milovala víc než cokoliv. ale to je mu jedno, hlavně že dosáhl svého...

Rozumím ti, myslím že dost.. :( Když sem byla na střední v prváku, něco podobnýho sem zažila.. milovala sem ho nade všechno..ale trápila sem se kvůli němu 3 roky.. teď lituju že sem ztratila tolik času kvůli někomu, kdo za to nestojí.. neudělej stejnou blbost.. ;-)