..tak to je perfektné.
Ahojte. Musím napsat, říct co potřebuju a vykecat to nějak ze sebe, nebo asi neusnu. Sakra. Už dneska píšu po druhé, ale nevadí mi to. Potřebuju, aby to šlo ze mně pryč, ty myšlenky a to všechno. Nechápu, jak to může být tak těžké. Byla zima - a já už zapoměla a teď? Bude léto a je to zpátky. Já to věděla, že když ho budu mít každý den na očích, chtěně i nechtěně, tak se to vrátí. Všechno. Jo, toho jsem se bála nejvíc. Ale co teď, teď už nic. Kdyby to šlo vrátit zpátky, udělala bych pár věcí jinak. Ale já sama nevím, kde se to celé seklo. Kde se sekl náš nekonečný příběh. Nerada na to myslím, ale nemůžu si pomoct. Nemůžu ty myšlenky vyhnat z hlavy a tak to musím aspoň nějak vypsat. Víte, teď to tady píšu na blog, jak bych to napsala asi nejlepší kamarádce. Ale ta před chvílí odešla z ICQ, kdy jsem jí něco chtěla říct. A není tam teď nikdo, komu bych mohla svěřit pocity. Já vím, že je zbytečné tady všechno tohle psát, ale já nemůžu jinak. Aspoň se mi uleví. Bude líp, bude líp. Spíš doufám, ale doufat nestačí a musím věřit. Nemůžu se prostě na něj dívat, protože to se mnou dělá tohle a podobné stavy. Včera - dělal to snad schválně, když tam zastavil? Sám? Nešlo jen tak přejít to, že tam byl, to fakt nešlo. Měla jsem pocit, že byl sám sebou. Když byl s někým, přišel mi tak strašně jiný, ale včera to bylo jinak. Mám pocit, že v jeho očích byl stejný pocit, jako jsem měla v tu chvíli já. Nejde na ten jediný pohled zapomenout. Vím, že to tady nikoho nezajímá, ale napsat jsem to musela. Marry
klidně se vypiš..♥
newim jestli sem to dobře ochopila..ale jestli jo tak sem měla stejnej problém..